Historie Světelského oltáře

Historie Světelského oltáře

1516 - 1525
Opat cisterciáckého kláštera ve Světlé v Dolním Rakousku Erasmus z Leisser (1512 - 1545) obnovil poničený klášterní chrám a nechal zhotovit nový hlavní oltář zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Oltář byl vysoký asi 17 metrů a na jeho vzniku se údajně podílelo šest řezbářů.

1526
Truhlář Andreas řečený Morgenstern z Českých Budějovic obdržel od opata Erasma plat za velkou tabuli chóru. Tato informace vzbudila domněnku, že je autorem celého oltáře. Patrně však zhotovil pouze retabulum, mohl ovšem také být podnikatelem, který zaštítil celou uměleckou zakázku.

1616
Georg Kunz zobrazil interiér chrámu včetně oltáře Nanebevzetí na olejomalbě Mše sv. Martina, uložené dnes v prelatuře kláštera.

1630 - 1640
V těchto letech vznikla perokresba oltáře, dochovaná v análech opata Bernharda Lincka.

svetelsky-oltar-perokresba

1730
Podle archivní zprávy byl tehdy oltář pokládán za staromódní. K tomu byla připojena poznámka, že oltář svědčí o velké píli autora, ale současně o jeho malé soudnosti.

1732
Oltář Nanebevzetí byl ze svého původního místa odstraněn a "adamovský" korpus byl přemístěn do boční kaple Všech Svatých, křídla a nástavba oltáře byly patrně zničeny.

1852 - 1854
Opat Augustin Steininger prodal za 1.000 zl. oltář Nanebevzetí Panny Marie a oltář sv. Bernarda hraběti Samuelu Festeticsovi. Ten vzápětí postoupil oba oltáře Alexandrovi z Bensa, který je dopravil do Vídně. Na návrh Centrální památkové komise prohlásilo dolnorakouské místodržitelství transakci za neplatnou a nařídilo opatovi Steiningerovi, aby oba oltáře odkoupil zpět. V té době ale oltář Nanebevzetí již byl u vídeňského rámaře a pozlacovače Georga Placha, který jej za 1.200 zl. restauroval. Oltář sv. Bernarda se do Světlé vrátil, opat ale neměl prostředky na úhradu restaurování oltáře Nanebevzetí, proto jej nabídl k dispozici Centrální památkové komisi a místodržitelství tento postup schválilo. Po ukončení restaurátorských prací byl oltář instalován do tzv. Templářské nebo Svatojiřské kaple farního kostela sv. Augustina ve Vídni.

1857
Po uhrazení výloh za restaurování získal oltář kníže Alois z Liechtensteinu a věnoval jej nově postavenému kostelu v Adamově.

1891
Opat kláštera ve Světlé Stephan Rössler se obrátil na patrona adamovského kostela knížete Jana z Liechtensteinu s prosbou o vrácení oltáře, adamovská kostelní správa ale prohlásila, že "nemůže tuto nejvzácnější ozdobu svého kostela vydati". Tehdy byl oltář poprvé fotografován.

1896
Oltář byl očištěn a sanován proti červotoči.

1922
Oltář byl znovu napaden červotočem, náklady na opravu byly odhadnuty na 70.000,- Kč.

1936
Oltář byl fotografován Štenclovým ateliérem z Prahy.

1943
Oltář byl opravován a při té příležitosti znovu fotografován Fotoměřickým ústavem z Prahy, fotografie byly vystaveny v Moravském zemském muzeu.

1944
Oltář byl v obavě před zničením při bombardování demontován a uložen v kryptě poutního kostela na Vranově.

1947
Oltář napadený červotočem a plísněmi byl z Vranova dopraven do Brna a v dílně bratří Kotrbů restaurován.

1970
Došlo ke krádeži dvou spodních soch z rámu oltáře. Obě se objevily na aukci uměleckých předmětů v Mnichově, po upozornění Národního muzea v Mnichově byly v roce 1971 vráceny do Adamova.

1978
Oltář byl adamovskými farníky očištěn a konzervován proti červotoči.

2005
Na výzvu farního úřadu v Adamově byl firmou S:LUKAS s.r.o. z Brna proveden restaurátorský průzkum oltáře.